Odhalené finance

Profesor Richard Werner, renomovaný ekonom a odborník na bankovní systém, přednesl na konferenci Bitcoin & Liberty – Mallorca 2025 podrobnou analýzu vlivu centrálního měnového plánování na ekonomické krize, roli bank v tvorbě úvěrů a nedostatky zavedených ekonomických teorií. Jeho přednáška dostupná na YouTube (https://www.youtube.com/watch?v=Sv9EH_ycFhM) nabízí hluboký vhled do fungování bankovního systému, mechanismů vytváření peněz a problémů spojených s centrálním řízením ekonomik.

Japonská ekonomika a bublina aktiv v 80. letech

Během boomu v 80. letech rychlý růst akciového trhu a cen nemovitostí vytvořil ekonomickou bublinu. Ta byla poháněna nadměrnou tvorbou bankovních úvěrů, což vedlo k růstu cen aktiv a následně k jejich prudkému poklesu. Po vrcholu akciového trhu v roce 1989 nastala dlouhá recese doprovázená deflací, která byla způsobena problémy v bankovním systému, včetně bankrotů obrovských, na pohled neotřesitelně bezpečných bank. Centrální plánování a regulace úvěrů sehrály klíčovou roli v tomto cyklu růstu a propadu.

Zdánlivě nekončící vzestup japonského akciového trhu v osmdesátých letech minulého století se proměnil v dlouhodobý pokles trvající 24 let a teprve v současné době se dostal do černých čísel. Celkově tak stagnace způsobená bezohlednou kreditní expanzí čítala přes 36 let.

Role bank v tvorbě úvěrů a odmítnutí tradičních teorií

Werner zpochybňuje zavedené ekonomické teorie, jako je model frakčního rezervního bankovnictví, který předpokládá, že banky pouze půjčují peníze z vkladů. Na základě empirických testů ukazuje, že banky nejsou jen zprostředkovateli, ale aktivně vytvářejí peníze prostřednictvím úvěrů. Tento proces funguje díky systému podvojného účetnictví, které bankám umožňuje manipulovat s aktivy a pasivy, aniž by se měnila jejich celková účetní bilance.

Werner kritizuje nedostatek empirických důkazů v tradičních ekonomických teoriích a zdůrazňuje, že banky hrají roli „správců záznamů“, kteří tvoří peníze z ničeho. Tento názor potvrdila v roce 2014 i Bank of England, která uznala, že banky vytvářejí peníze prostřednictvím úvěrů. Centrální banky často zastírají skutečnost, že růst peněžní zásoby v ekonomice jde na vrub komerčních bank.

Vliv úvěrů na HDP a bubliny na trhu s aktivy

Tvorba úvěrů má zásadní vliv na ekonomický růst a ceny aktiv. Je nutno rozlišovat mezi úvěry směřujícími do reálné ekonomiky (např. na investice do výroby) a úvěry použitými na nákup aktiv (např. nemovitostí), které nejsou součástí HDP, ale mohou vytvářet cenové bubliny. Když banky směřují nově vytvořené peníze do trhu s nemovitostmi nebo akciemi, dochází k růstu cen, které destabilizují ekonomiku. Příkladem je bublina japonského nemovitostního trhu, která praskla v roce 1991.

Kritika úrokových sazeb a selhání centrálního plánování

Werner zpochybňuje roli úrokových sazeb jako hlavního nástroje centrálních bank. Argumentuje, že neexistují důkazy pro tvrzení, že by nižší úrokové sazby automaticky vedly k vyššímu ekonomickému růstu. Naopak centrální plánování, včetně manipulace s úrokovými sazbami, zhoršuje důsledky ekonomického dluhového cyklu. Werner kritizuje i koncept „rovnovážné ekonomiky“, který považuje za propagandistický a odtržený od reality. Příkladem je regulace bankovního kreditu v Japonsku, která pokračovala i po oficiálním ukončení centrálního plánování v roce 1982. Empirické údaje ukazují, že tato regulace negativně ovlivňovala ekonomické cykly. Dále diskutuje o kvantitativním uvolňování (QE), které Federální rezervní systém zavedl po roce 2008 k stabilizaci bankovních bilancí. V roce 2020 však QE v kombinaci s rostoucím bankovním úvěrem přispělo k inflaci, což Werner přirovnává k měnovým politikám 70. let.

Diskutovaná problematika se může zdát jaksi vzdálenou a bez dopadu na náš každodenní život v Česku. Omyl. Jakákoli vláda nezodpovědně zacházející s dluhem zadělává na těžké problémy v budoucnu. Popsané mechanismy jsou univerzální a fungují všude:

• Vláda ve svém velikášství dotuje nejrůznější nesmysly, jako třeba v současnosti Green Deal
• Vláda není schopna ani ochotna řešit problémy s důchodovým systémem, který se díky demografickému vývoji dávno dostal do deficitu, a odsouvá je do budoucna
• Vláda není schopna ani ochotna řešit strukturální chyby ve financování zdravotní péče, a to vede ke zhoršení či nedostatku těchto služeb
• Všichni politici usilující o místa ve vládě si kupují přízeň voličů nejrůznějšími sliby; jsou-li zvoleni, některé z nich i splní, což dále vede ke schodku státního rozpočtu

Uvedené a mnohé další praktiky úředníků přispívají k záporné bilanci veřejných financí, na kterou má vláda stále stejnou odpověď - zvyšování zadlužení. Nevěříte? Podívejte se na jeden z mnoha článků poslední doby (https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-zadluzeni-statu-dal-raketove-roste-40530861):

Státní dluh přes snahu vlády o konsolidaci veřejných financí i letos dál svižně roste. Ke konci června se vyšplhal už na více než 3,5 bilionu korun, na každého Čecha tak teoreticky připadal dluh přes 330 tisíc Kč. Vyplývá to ze zprávy o řízení státního dluhu ministerstva financí za druhé čtvrtletí.

Pozn.: „na každého Čecha“ znamená, že i na mimina; sotva se narodí, už má každé z nich na krku dluh 330 000 Kč… Argument „to já přece nikdy platit nebudu“ je lichý: zúčtování vždycky přijde, ať už daněmi nebo inflací.

https://tradingeconomics.com/czech-republic/government-debt-to-gdp

Dozvěděli jsme se, že většina peněz vzniká vystavením kreditu, tedy dluhem. A ten neustále narůstá. Jestli je kredit použit na produktivní účely, nic špatného se neděje, ba naopak, ekonomika roste. Jenomže většina takto vzniklých peněz směřuje do spotřeby a dotací nejrůznějších pitomostí. Jak už jistě tušíte, neodvratným výsledkem procesu, kdy danému množství zboží a služeb odpovídá stále větší množství peněz, je inflace.

https://tradingeconomics.com/czech-republic/consumer-price-index-cpi

Její průměrná míra v Česku činí během posledních osmi let 5,3% ročně (https://csu.gov.cz/inflace-spotrebitelske-ceny?pocet=10&start=0&podskupiny=012&razeni=-datumVydani). Pokud roční zhodnocení vašich investic nedosahuje alespoň této úrovně, kupní síla aktiv se vám rozpouští pod rukama. Z každého milionu ukrojila inflace v uvedeném období zhruba 360 000 Kč, více než třetinu. Spoléhat se na stát nedává smysl, ten je strůjcem celé patálie. Jedinou možností, jak zachránit, co se dá, je sestavení struktury vlastního finančního plánu a jeho důsledná realizace.